Krátce po založení firmy Bücker v Johannisthalu v roce 1933 vznikl první Bückerův stroj, Bü 131 Jungmann. Letoun zkonstruoval švédský inženýr Anders J. Andersson, který ve firmě Bücker až do roku 1939 vedl všechny projekční práce. Nový letoun byl dvouplošník pro cvičné, sportovní a akrobatické létání, se sedadly umístěnými za sebou v otevřených kabinách. Obě křídla vybavená křidélky měla stejný půdorys a rozměry. Náběžná hrana měla kladný šíp 11o. Trup tvořila příhradová konstrukce z ocelových trubek potažená v přední části plechem, střední a ocasní část krylo plátno. V trupu byla umístěna palivová a olejová nádrž. Letoun měl pevný podvozek s ostruhou, rozměry kol hlavního podvozku byly 420x150 mm, ostruhového kola 120x150 mm.
První prototyp Bü 131 (D-3150) zalétal 27. dubna 1934 pilot Joachim von Köppen. Letoun byl poháněn řadovým čtyřválcovým motorem Hirth HM 60 R o výkonu 59 kW (80 k). Ještě v témže roce se rozběhla sériová výroba verze Bü 131 A, jejímž hlavním odběratelem byl Deutscher Luftsportverband. Luftwaffe obdržela první stroje v roce 1935 a zařadila je jako školní letouny pro základní pilotní výcvik. Jako jedna z prvních je dostala Flugzeugführerschule A/B 72 v Detmoldu.
V roce 1936 se rozběhla sériová výroba verze Bü 131 B, která se lišila instalovaným motorem Hirth HM 504 A-2 o výkonu 77 kW (105 k). Dalším vývojem vznikla verze Bü 131 C, která se však sériově nevyráběla. Její pohon měl tvořit motor Cirrus Minor o výkonu 66 kW (90 k). Letouny Bü 131 sloužily v leteckých školách až do konce války ačkoliv v její druhé polovině byly postupně nahrazovány modernějšími stroji Bü 181 Bestmann.
Země původu: Německo
Typ: dvoumístný školní letoun pro základní pilotní výcvik
Pohon: řadový čtyřválcový motor Hirth HM 504 A-2 105k (77 kW)
Výkony: max. rychlost 185 km/h; operační dostup 4300 m; dolet 650km
Váha: prázdný 390 kg; max. vzletová váha 680 kg
Rozměry: rozpětí 7,40 m; délka 6,76 m; výška 2,25 m;